Chyba
  • Šablona pro toto zobrazení není dostupná. Kontaktujte prosím správce webu.

Péče o zrak

Můžu si cvičením zlepšit nebo odstranit oční vadu?

Můžu si cvičením zlepšit nebo odstranit oční vadu?

A vy si opravdu myslíte, že je možné oční vadu zlepšit nebo odstranit cvičením?!?

Takto nevěřícně se ptá mnoho lidí, když se poprvé doslechnou o tom, že existují i přirozené metody zlepšování zraku.

Většinou se na to ptají hned i svého očního lékaře nebo optika a dostanou buď rezolutní odpověď: “V žádném případě!” nebo trošku chlácholivou typu: “No, neuškodí vám oči cvičit, ale vaše oči vám to určitě nezlepší. Smiřte se s tím, že brýle už budete nosit až do konce svého života.”

Většina to přijme jako holý fakt – “říkal to přece pan doktor, ten na to tak dlouho študoval, tak to musí být pravda” – prostě opět (jako ostatně i v dalších věcech) poslechnou “autoritu” a dál si nosí své berličky/ brýle na nose, občas si zanadávají, ale vlastně s tím nic nejde dělat, tak to teda nějak vydržíme a zařadíme se. I když v nich možná hlodá malý červíček pochybností, že by to přece jen mohlo jít nějak jinak, oni se rozhodnou ho raději ignorovat a zůstat zařazeni v davu.

Pak se najde pár lidí, kteří toho červíčka poslouchají a rozhodnou se, že se zkusí podívat, jestli to přece jen nejde nějak jinak…. A pokud začnou hledat, najdou řadu knížek, které nabízejí různé cviky na odstranění očních vad. Začtou se, někteří ani nedočtou, ti, co dočtou, tak někteří možná zkusí a většina po pár dnech všechno založí, protože je přece tolik důležitějších věcí na práci, než dělat nějaké blbosti s očima, co možná ani k ničemu nejsou. A tak i oni se zařadí do stáda brýlovců, kteří pokorně čas od času zajdou k svému očnímu lékaři nebo optikovi a nechají si předepsat nové, samozřejmě silnější, brýle….

Základem těchto scénářů je to, že dneska se už lidi přestávají pomalu orientovat v přehršli informací, kdy v té rychlosti bývá složité se rozhodnout, co by mohlo být ta skutečná pravda a tak rezignují. Někdy hned po přečtení další informace, někdy po první krátké zkušenosti, protože pak už není trpělivost pokračovat dál a vrhají se znova na nějakou další “žhavou novinku”.

Většinou nám chybí dostatek času uklidnit se, potkat se sám se sebou a zeptat se svého těla co že mi to tou nemocí, tím pocitem, tou bolestí říká a co vlastně skutečně potřebuje…

Tím většinou chybí i ona  potřebná víra, která pomůže překonat počáteční fázi odvykání brýlí a rozhodnou se raději zůstat u rychlého a jednoduchého řešení: nasazení brýlí – tedy berličky či invalidního vozíku.

Tak jak to vlastně s tím viděním je?

Pokud zapátráte v paměti, co že jsme se to učili v hodinách biologie nebo někteří později na gymnáziu nebo na lékařské fakultě či jinde….   tak obecně – a velice laicky řečeno (odborníci na oční lékařství prominou) – je to zhruba takto:

Pokud se podíváme na nějaký obrázek oka,tak si můžeme všimnout, že oko se skládá ze tří vrstev:

1.oční bělmo vpředu přechází do rohovky

2. živnatka (střední vrstva)

3. sítnice (vnitřní vrstva)

Bělmo, jak už sám název napovídá, je bílé a následně rohovka je průhledná a prochází skrze ní do oka světlo. V živnatce najdeme krevní cévy, které jsou zodpovědné za přivádění a odvádění krve. Za rohovkou pak živnatka přechází do duhovky a přímo za ní je čočka. Ta zachycuje světlo, které prochází přes zornici a soustřeďuje se na sítnici.

Živnatka vytváří okolo duhovky řasnaté tělísko s kruhovým svalem. Z něho vycházejí ciliární svaly – vlákna, na nichž je čočka zavěšena. Jejich činností a svalem se řídí stahování a roztahování čočky.

Sítnice je potom pokračováním očního nervu na pozadí oka. Je velmi tenká a promítají se na ní obrazy vnějších předmětů, které jsou v zorném poli.

Proces vidění tedy probíhá tak, že světlo prochází rohovkou. Krajní paprsky jsou odřezávány zornicí a pro vstup paprsků slouží jen střed oka. Paprsek prochází čočkou, která má vypouklý tvar a proto tvoří na sítnici obrácený obraz. Ten je nervovými vlákny přenášen do mozku a vytváří dojem vidění.

Je dobré si zapamatovat, že na procesu vidění se podílejí tři různé složky – je to samotné oko, které přijímá vizuální obraz ve formě jakýchsi neurčitých dat a informací, je to sítnice a oční nervy (tedy nervový systém), který tyto informace přenáší do mozku a je to mozek, který viděné vjemy zpracovává a dává jim formu obrazu na základě svých předchozích zkušeností a všeho, co má uložené v podvědomí. K této části procesu vidění se vrátím v některém z dalších článků.

Porušení kteréhokoliv článku v tomto procesu způsobuje zrakové vady.

Základní problém většinou vzniká ve špatné akomodaci (tedy zaostření) čočky.

V těch nejběžnějších očních problémech je to buď to, že se obraz tvoří před sítnicí – to je krátkozrakost – nebo za sítnicí – což je dalekozrakost.

Lékařské knihy uvádí, že zaostření (akomodace) čočky je podmíněna především pružností čočky a stavem ciliárních svalů. Ty umí lékařská věda napravovat tak, že předepíše brýle, ve kterých je použitá buď rozptylová čočka nebo spojka. Ty pak vlastně korigují potřebnou vzdálenost čočky od sítnice tak, aby obraz dopadal na sítnici a ne mimo ni.

To zní velice logicky a pragmaticky, že? Oční čočka nefunguje správně, tak ji dodáme náhradní díl, který ji podpoří nebo případně úplně nahradí a můžeme být v pohodě a spokojeni….

Ano, to dává logiku….  Asi podobnou, jako když si zlomíte nohu, tedy nemůžete se pohybovat, tak si necháte předepsat kolečkové křeslo. Super, už se zase dostanete, kam potřebujete, takže váš problém je vyřešený!

Cože? Že to vlastně váš problém až tak úplně neřeší? Že se sice někam dostanete, ale vlastně ne úplně všude, kam potřebujete? Že nemůžete chodit do lesa na procházky? Že nemůžete tancovat? To ale přece nevadí. Důležité je, že se můžete pohybovat a aspoň někam se dostanete. A počítejte s tím, že když už jste si na kolečkové křeslo sedli, tak už ho máte na celý život, protože ona ta noha se už zlepšit nemůže a bude se postupně jenom zhoršovat….

Taky nad podobným přístupem kroutíte hlavou?

Tak se pojďme podívat, jak by to mohlo jít jinak – protože když to jde s nohou, určitě je nějaká jiná možnost i u očí, co říkáte?

New Yorský oční lékař Dr. Bates již na přelomu 19.a 20. století provedl řadu studií, které dokazují, že ve většině případů je špatná akomodace (zaostření) způsobená různým zakřivením celé oční bulvy a to na základě činnosti (nebo nečinnosti) vnějších očních svalů. Tyto svaly jsou zodpovědné za pohyb celého oka, které při pozorování blízkých předmětů oční pozadí se sítnicí přibližují k čočce a u vzdálených ho od ní oddalují. Ztuhlost očních svalů, která funguje naprosto stejně jako u jakýchkoliv jiných svalů v těle, pak způsobuje zhoršené zaostřování a vidění.

A náš současný způsob života jenom ztuhlost svalů oka podporuje a udržuje – žijeme ve stresu, používáme často nevhodné umělé osvětlení, vyhýbáme se dennímu světlu a slunci příliš častým nošením slunečních brýlí, dlouhé hodiny ztuhle zíráme na počítač nebo na televizní obrazovku a úplně zapomínáme na to nejdůležitější, co našim očím uleví – na mrkání a odpočinek.

Není tedy divu, že oční problémy se šíří jako lavina naší populací, kdy již přes 50% lidí se potýká s nějakým očním nekomfortem nebo i rozvinutou oční vadou.

Pokud v případě, že je naše vada způsobená zatuhlostí a nefunkčností vnějších očních svalů, zajdeme k očnímu lékaři a necháme si předepsat brýle, které jenom korigují zaostření čočky jako takové, pak sice okamžitě uvidíme, ale zároveň našim vnějším očním svalům dáme povel, že mohou zůstat v poloze, v jaké jsou, ztuhlé v nepřirozené pozici a postupně atrofovat. Tím, jak i nadále ochabují, se posunou opět do horší polohy, která znamená opět špatné zaostření a nutnost další korekce silnějšími dioptriemi. A takový pacient je pak udržovaný ve stavu, že tak je to vlastně přirozené a jakmile se objeví oční vada, tak se musí počítat s tím, že se zrak prostě postupně stále zhoršuje.

Tím, že trvale nasadíme brýle tedy ubíjíme přirozenou schopnost našeho organizmu sám se uzdravovat a zotavovat, což platí stejně pro oko jako pro jakoukoliv jinou chorobu. Pokud jenom napravujeme příznaky (brýle, invalidní vozík na zlomenou nohu, pilulka proti bolesti, …) a neřešíme skutečnou příčinu problému, pak jenom  udržujeme proces postupného zhoršování daného stavu.

Pokud chceme svému zraku opět vrátit přirozenou schopnost samostatně zaostřovat, je určitě prvním krokem začít oční svaly procvičovat a posilovat – tak, jak to platí pro jakékoliv jiné svaly na těle.

Není ani nutné brýle odkládat ihned. Je možné je nosit v případě, kdy skutečně potřebujeme rychle a správně vidět – tam mají své velké opodstatnění, ale pak je potřeba, je co nejčastěji odkládat, pokud nejsou nezbytně nutné, a dopřát očím správnou péči, jako dopřáváme jiným částem svého těla. Tak se můžeme postupně své zrakové vady zcela zbavit.

Cvičení je jedna stránka, ale i u očních vad – jako ostatně u všech nemocí, které v našem těle propuknou – bývá překážkou i naše vlastní podvědomí a sabotážní programy z minulosti, které tam máme uložené. Takže pokud chceme dojít k rychlejším a hlavně trvalejším výsledkům, je potřeba zabývat se i touto částí a věnovat se sami sobě, nejen po tělesné stránce, ale i po té psychické či duševní.

O tom ale zase příště. 

Autor: Jana Pozlovská, lektorka a provozovatelka centra osobního rozvoje SO’HAM     a také propagátorka metody zdravého vidění bez brýlí podle metody Dr.Batese. Více o metodě a Dr. Batesovi najdete na stránkách Centrum zdravého vidění.